V současné době lze na území Japonska napočítat osmadvacet národních parků, s nimiž se zde setkáte pod názvem kokuritsu koen, a rovněž dalších pětapadesát chráněných území, které podléhají o něco méně přísnému režimu ochrany, tzv. kokutei koen. Všechny tyto oblasti Japonsko pokrývají od od nejsevernějších výběžků Hokkaidó, zde máme na mysli Národní park Rishiri-Rebun-Sarobetsu, až po místa na samém jihu země, kde můžete navštívit Národní park Iriomote. Ještě zde dodejme, že ačkoliv tato území společně pokrývají dokonce méně než jedno procento z celkové rozlohy Japonských ostrovů, podle dostupných odhadů je nějakým způsobem chráněno zhruba 14 % Japonska.
I když jsou národní parky i ostatní chráněné oblasti porůznu roztroušeny téměř po celém Japonsku, nejvíce jich najdete na ostrově Hokkaidó a v severní části Honšú. Často se rovněž návštěvníci země uchylují do slavného Chichibu-Tama nebo Nikko, jejich nespornou výhodou v porovnání s většinou ostatních parků je velice krátká vzdálenost a dobrá dopravní dostupnost z Tokya.
Pokud se potom ptáme na co do rozlohy vůbec největší japonský Národní park, může se tímto primátem pochlubit Seto-Nai-Kai, který se rozkládá na ploše o délce čtyři sta kilometrů, kde v nejširším místě dosahuje sedmdesáti kilometrů.
Především zde pak musíme zmínit, že jde o oblast vyhlášenou na území vnitřního moře Seto, které s volným mořem spojují čtyři úžiny, a na němž lze najít celkem kolem tisíce drobnějších ostrovů a ostrůvků! Mimo poměrně vlídného klimatu a mnoha pláží pokrytých bílým pískem, v jejichž sousedství se tyčí sytě zelené borovice, v této oblasti její návštěvník najde i velké množství historicky velice cenných staveb. Až zhruba do konce sedmnáctého století šlo totiž o centrum rychlého rozvoje Japonska – právě při zdejších březích totiž po dlouhá staletí kotvily lodě připlouvající z více či méně vzdálené ciziny, kterýžto fakt celé oblasti zajistil nebývalou prosperitu, což pochopitelně nemohlo zůstat bez vlivu na vzhled oblasti.
Na samotný závěr ještě dodejme, že přijede-li Evropan do Japonska vyzbrojen představami o Národních parcích jako o rozsáhlých oblastech lidskou rukou nedotčené divoké přírody, kde přítomnost člověka obvykle naznačují jen turistické ukazatele, informační tabule nebo tábořiště při jejich okrajích, bude v této ostrovní zemi velice s největší pravděpodobností velice překvapen.
Na rozdíl od těchto zvyklostí totiž v japonských Národních parcích podobné vybavení sloužící potřebám turistů najdeme jen na velice omezeném množství chráněných oblastí, a co víc, v mnoha případech ani nejde o neobydlené oblasti. Poměrně často tak zde bývají Národní parky vyhlašovány v bezprostřední blízkostí obytných čtvrtí nebo dokonce ryze městských oblastí.