Thajskou se o rostoucí příliv turistů stará dobře. Šest milionů lidí, kteří každoročně zemi navštíví, se shledá s jedním z největších a nejlépe organizovaným cestovním ruchem v Asii. Ústředí Thajské organizace pro turistiku se nachází v Bangkoku, ale pobočky má po celé zemi i v několika dalších státech. Turistika zaznamenává v Thajsku rychlý rozvoj, a jelikož se země stává přístupnější i pro nezávislé jednotlivce, turisté už nemusejí být odkázání jen na organizovaný zájezd nebo na hlavní cíle, jako jsou Bangkok a Phuket. Po celém Thajsku jsou roztroušeny renomované turistické kanceláře, jež poskytují rady, zajišťují letenky a ubytování a pořádají prohlídky a výlety. Když se rozhodujete, kdy přijet, vyhněte se nejhoršímu období dešťů a různým významným svátkům, například čínskému Novému roku.
Kdy přijet
Počasí v Thajsku může být bouřlivé – po celý rok vysoká vlhkost vzduchu, nebetyčné teploty a biblické deště. Přesto jsou nejvhodnější k návštěvě chladnější, sušší měsíce mezi listopadem a únorem. Není náhodou, že do tohoto rozpětí spadá vrchol turistické sezony, kdy se zajímavá místa ocitají v obležení cestovatelů z celého světa. Období veder od března do července bývá nesnesitelné, zatímco období dešťů (všeobecně od června do října) je nejnepředvídatelnější za všech částí roku.
Co si vzít s sebou
Protože podnebí v Thajsku je vesměs horké a vlhké, hodí se zejména chladivě, nijak neomezující oblečení z přírodních materiálů. Na severu a severovýchodě možná budete v chladném období potřebovat svetr. Období dešťů s sebou po celé zemi přináší náhlé lijáky, a bude se vám tudíž hodit lehký plášť do deště či pláštěnka. Do chrámů lze vstoupit pouze ve vhodném oděvu a bez bot.
Rezervace
Bangkok je oblíbeným výchozím bodem pro další země jihovýchodní Asie, a tak si letenku zamluvte dostatečně dlouho dopředu. To platí zejména pro vrchol sezony, kdy jsou lety a hotely často vyprodány. Chystáte-li se sem přijet právě v tomto období, doporučujeme si vše obstarat nejméně tři až šest měsíců před odletem
Víza a pasy
Občané České republiky potřebují do Thajska vízum. Po příletu na vás celníci mohou vyžadovat zpáteční letenku nebo zajištěné ubytování. Turistické vízum, platné 60 dnů, získáte na thajském velvyslanectví. Vyřízení trvá tři až deset pracovních dní, ale v turistické sezoně i déle.
Očkování
Pokud necestujete ze země, kde se vyskytuje žlutá zimnice, nevyžadují se žádná imunizační opatření. Doporučuje se nechat se očkovat proti obrně, tetanu, tyfu a hepatitidě typu A. Turisté, kteří se chystají do odlehlých či venkovských oblastí a ti, kdo zde hodlají pobýt déle než dva tři týdny, by se však měli nechat očkovat také proti hepatitidě typu B, vzteklině, záškrtu a japonské encefalitidě.
Veškeré náležitosti vám sdělí Centrum cestovní medicíny, kde mají informace o stávajících nařízeních týkajících se malárie, neboť léky proti této nemoci se poměrně často mění.
Thajská etiketa a nedotknutelnost královské rodiny
Není náhodou, že Thajsku se často přezdívá „země úsměvů“. Thajci jsou totiž výjimečně přátelští a ochotní lidé a snadno se s nimi vychází – při hovoru či jednání se stačí doširoka usmívat. Jakožto buddhisté jsou nesmírně tolerantní. Nechcete-li u nich budit pohoršení, buďte prostě zdvořilí a používejte selský rozum. Přesto byste měli dodržovat několik tabu, jež se týkají hlavně království a buddhismu.
Obzvlášť velký pozor si dávejte na uctivé chování ve „wattech“ a před jakýmkoliv zpodobením Buddhy. Za velmi neomalené je také považováno vyvolávání konfliktů a Thajci se k hádkám staví zády. Rozčilování nebo křik se v jakékoli situaci pokládá za trapnou ztrátu tváře.
Královská rodina
Královská rodina je nejvíce uctívanou institucí v Thajsku. Kritizování nebo dokonce pomlouvání krále a jeho příbuzných může být míněno jako urážka majestátu. Nejenže vám může hrozit vězení, ale Thajce tím téměř vždy hluboce urazíte. Protože mince, bankovky a známky nesou vyobrazení králů, nemůžete s nimi zacházet lehkovážně. Stejně tak nesmíte fotografovat určité posvátné objekty spojené s královskou rodinou. Patří mezi ně mimo jiné „bot“ ve Wat Phra Kaeo, kde se uchovává uctívaný Smaragdový Buddha.
Karikatury a jiná vyobrazení královské rodiny jsou přísně zakázány a často trestány vězením.
Zdravení v Thajsku
Při thajském pozdravu zvaném „wai“ lidé sepnou ruce a zvednou je k bradě. „Wai“ vznikl ze starodávného úkonu, jenž naznačoval, že ani jedna ze stran nemá zbraně. Výška „wai“, v níž se ruce spojí, se liší dle postavení, pohlaví a věku zúčastněných. Níže situovaná osoba zdraví jako první a drží ruce výše a déle než druhá, „nadřazená“ strana, která pozdrav opětuje podle jeho či své společenské pozice.
Od cizinců se znalost těchto složitých pravidel neočekává a nejsnazší způsob, jak se zachovat, je přesně opakovat pohyby druhé osoby. Vesměs ovšem platí, že byste neměli takto zdravit děti ani pracovníky, jako číšníky, číšnice a pouliční prodavače. Thajci se oslovují křestním jménem, a to i při formálních příležitostech. Zdvořilé oslovení je pro ženy i muže „Khun“, za nímž následují křestní jméno nebo přezdívka. Každý Thajec má nějakou přezdívku, obvykle jedno- či dvouslabičnou, s jednoduchým významem – kupříkladu Kung („kreveta“).
Mniši
Mnišská obec „sangha“ je uznávanou institucí, jež se ve společenském žebříčku nachází hned za královskou rodinou. Většina tabu, která je třeba dodržovat při setkání s mnichy, se vztahuje na ženy. Mniši se nesmějí dotýkat žen, ani od nich nic přímo dostat. V hromadných dopravních prostředcích by si tedy ženy neměly sedat vedle nebo blízko mnicha. Pokud mu žena chce něco dát, využije buď prostředníka, nebo danou věc položí na zem, aby si ji sám zvedl.
Tato pravidla platí jen pro mnichy, nikoli pro jeptišky. Lidé nemají zakázáno s mnichy mluvit a mnozí mniši si chtějí vyzkoušet své základní znalosti angličtiny v hovoru s cizinci. Mniši však nikdy neopětovávají pozdrav „wai“.