Přestože moderní Thajsko přejalo řadu zahraničních forem zábavy, od hollywoodských filmů po karaoke, tradice zde stále vzkvétá. Zatímco půvabné pohyby herců při klasickém tanečně-divadelním představení „khon“ přežívají hlavně kvůli turistům, tak pro Thajsko tolik typicky box si zachovává členskou základnu silnou jako nikdy předtím. I ty nejvážnější události, jako třeba náboženské svátky, se nesou v duchu „sanuk“ (zábava a potěšení). Sdílení místních vášní je nezbytné k pochopení života v Thajsku – ať už jde o noc v baru se zpěvem či v klubu lidové hudby, barvitou chrámovou slavnosti, koncert vážné hudby, hru „takro“ či sledování nejnovějšího thajského filmu.
Představení stylizovaného královského divadla „khon“ v maskách a s výhradně mužskými herci připomíná oživlé nástěnné malby ve Wat Phra Kaeo. Naneštěstí zájem o tanečně-divadelní vystoupení vycházející hlavně z Rámakienu upadá a představení „khon“ i neméně promyšlené, ale ne tak výpravné „lakhon“ jsou stále zřídkavější. Ještě větší hrozba zániku visí nad loutkovými hrami „hun lek“. Nejideálnějším místem ke sledování tradičního tance je Sanam Lueang v době večerních královských ceremonií, například u příležitosti králových narozenin či pohřbu, kdy zde desítky scén poskytují zábavu dlouho do noci. Celé inscenace trvají někdy až několik dnů.
Thajci také vášnivě rádi chodí do kina. V Bangkoku vyrostlo několik multiplexů, zatímco na venkově můžete ve 2000 pojízdných letních kin zhlédnout snímky pod širým nebem. Thajský filmový průmysl se pyšní dlouhou historií a navzdory klasikám se sociálními náměty jako je „Luk Isan“, nyní vytváří spíš navzájem si podobná melodramata, komedie a akční snímky. Dlouho se zde těšily největší oblibě hongkongské filmy, avšak na počátku 90. let 20. století je vystřídaly hollywoodské snímky. Některé kina promítají snímky v původním znění.
Lidová hudba, nucená čelit rocku a nasládlému thajskému popu, si podržela své stoupence. Uslyšíte ji v rádiu a televizi, v barech, na slavnostech a improvizovaných setkáních, zejména mimo metropoli. Koncerty jsou však zřídkakdy propagovány v angličtině. Folk se hraje také v kavárnách, kde se uvádí „talok“ (něco mezi travesty show a talk show), ale kam by turisté raději neměli vkročit.
Thajský box neboli „muay thai“ je celonárodní vášní. Ve většině provincií mají boxerský ring, ale dvě hlavní arény se nacházejí v hlavním městě. Na stadionu Lumphini lze zhlédnout zápasy každé úterý, pátek a sobotu, zatímco na Ratchadamnoenském boxerském stadionu vždy v pondělí, středu, čtvrtek a neděli. Pokud se nechcete jen dívat a máte zájem se thajský box naučit, obraťte se na International Amateur Muay Thai Federation, kde vám doporučí vhodné tělocvičny a trenéry.
Takro – sport jihovýchodní Asie – hrají mladíci na zdánlivě jakékoliv zatravněné ploše v Thajsku. Cílem je udržet pletený ratanový míček ve vzduchu pomocí kterékoliv části těla kromě rukou. Neuvěřitelná hbitost, baletní skoky a rychlé akce jsou překvapivým objevem pro mnohé návštěvníky odchované pomalejšími odvětvími. Rozlišují se různé obměny zdůrazňující individuální dovednosti.